Soubor čtyř zoomorfních kamenů

Sklo barevné, tavené ve formě, Sova (34 × 17 cm), Ryby (40 × 15 cm), Koza (64 × 23 cm) – signována a datována S. Libenský J. Brychtová 1958–1988 a Antilopa (37 × 27 cm), zhotovily Železnobrodské sklárny kolem roku 1988, novodobě adjustováno do betonového rámu (100 × 71 cm) (Zí)

literatura
Klasová M., Libenský Brychtová, Gallery, Praha, 2002, str. 42–43 – text a černobílé dobové fotografie
Bruselský sen, katalog, GHMP Praha, 2008, str. 120–121 – text a dobové fotografie

Stanislav Libenský je snad nejvýznamnější český sklářský výtvarník a pedagog druhé poloviny 20. století. Po studiu sklářské školy v Novém Boru a Železném Brodě absolvoval VŠUP v Praze. V roce 1945 se vrátil na Odbornou školu sklářskou do Nového Boru, kde vedl oddělení malování a leptání skla. V roce 1954 nastoupil na místo ředitele Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. V této pozici navázal na práci Jaroslava Brychty, člena profesorského sboru a později ředitele školy. Jaroslav Brychta jako první v českém prostředí využíval k tvůrčímu zpracování zapomenutou techniku skla taveného do formy; díky tomu se jeho dcera Jaroslava s touto technikou seznámila. 
Jaroslava Brychtová absolvovala ateliér prof. Štipla na VŠUP v Praze a později také ateliér sochařství prof. Laudy na AVU. Ve sklářské škole v Železném Brodě se setkala s ředitelem Stanislavem Libenským, se kterým realizovala jednu jeho kresbu v technice taveného skla. Tak vznikla spolupráce Libenského a Brychtové a proslulá Hlava-miska (1955).

Jedním z nejranějších společných děl této autorské dvojice byla série osmi reliéfů pro hotel Jalta na Václavském náměstí v Praze (1957). Po úspěších s tavenou plastikou zde tuto techniku poprvé použili k vytvoření rozměrnějších reliéfů – jednotlivé kusy byly dlouhé 80 cm. Následovala plastika Vysoká hlava, kde při modelaci efektně využili transparentnosti skla. Zde již světlo vniká hladkou stěnou do prostoru sochy, který je modelován jako negativní reliéf. Nestejná síla skla ovlivňuje intenzitu prostupujícího světla, a tím i sytost zabarvení skla. 
Shodný princip negativního reliéfu použili i při tvorbě slavných Zoomorf‌ních kamenů pro EXPO 58 v Bruselu, za které získali nejvyšší ocenění Grand Prix. Autorský pár se zde inspiroval „prehistoricky“ stylizovanými zvířaty, která byla v té době populární díky objevům pravěkých maleb v jeskyních Altamira a Lascaux. Vlastní reliéfy vymodelovali do nepravidelných „kamenů“, které nechali utavit v různých barvách. Umnou skladbou 19 kamenů vznikla efektní mozaika. Instalaci vyřešili adjustováním do betonové desky se zadním nasvícením. Divák tak vnímal stylizovaná zvířata plasticky vystupující ze světlé desky. 
Nabízený soubor čtyř zoomorfních kamenů vznikl kolem roku 1988 v Železnobrodských sklárnách z původních forem. Novodobě byly adjustovány do v rámu osazené betonové desky, která evokuje původní zpracování.